Tady je můj “příběh”, který značně ovlivňuje to, proč jsou pro mě tyhle věci důležité. (Mluvím o sobě opravdu nerad a tak mám potřebu podotknout, že si nemyslím že má pro kohokoliv přidanou hodnotu si to číst.)

Šestá třída na základce: nemám žádné kamarády, protože tehdy nejsem úplně příjemný člověk a cítím se relativně mizerně. Díky zpětné vazbě si uvědomím, že se k lidem chovám ošklivě, začnu na tom pracovat a postupně se cítím spokojeněji. Zásadní zlom pro mě pak nastal v osmé/deváté třídě, kdy jsem narazil na chemii skrze chemickou olympiádu a tím jsem si našel něco, co mě zaujalo, začal jsem se tomu věnovat, začal jsem v tom být “dobrý” a tím jsem si zvednul seběvědomí a začal se cítit ještě lépe. Další zásadní zlom pro mě nastal rok na to, kdy jsem se zúčastnil Mensovního semináře a táborů chemické olympiády, kde jsem si poprvé připadal, jako že někam patřím a našel jsem si tam mé první kamarády, se kterými jsem v kontaktu do dnes.

Během pěti let jsem se dostal z fáze kdy se cítím mizerně, říkám si, že mě nikdo nemá rád do stavu, kdy jsem relativně spokojený a mám skupinu lidí, mezi které patřím. Za to patří mé neskonalé díky organizátorům chemické olympiády a dalším lidem, díky kterým jsem se dostal do této komunity.

Po zbytek střední jsem se pak “naplno” věnoval chemii, která mě neskutečně bavila. Byla to taková věc, kterou jsem se učil do tří do rána, aniž bych si to uvědomil. V chemické olympiádě jsem nasbíral pár medailí s mezinárodního kola, což mi pomohlo v dostání se na Cambridge navzdory četným čtyřkám na vysvědčeních. Studovat na Cambridge byl můj “sen” od patnácti.

V dubnu 2022 jsem si ale uvědomil, že se posledních několik let cítím mizerně a vůbec se mi nechce nic dělat. Celkem mě to zarazilo, protože jsem přeci byl v situaci, ve které jsem chtěl být. Měl jsem možnost studovat něco, co mě strašně bavilo na střední. Co je tedy špatně?

Uvědomil jsem si, že moje (ne)spokojenost plyne více z mých mindsetů, spíše než z prostředí a uvědomil jsem si, že mám spoustu neužitečných mindsetů, které mi kazí život. Sehnal jsem si terapii, trávil hromadu času introspekcí, psaním deníků, děláním věcí, které mě baví a cítím se mnohem lépe.